Empírová budova nejstaršího nádraží v Praze pochází z roku 1845. Byla vybudována ve slohu vrcholného klasicismu pro Olomoucko-pražskou a Pražsko-drážďanskou dráhu. První vlak přijel do nádraží 20. srpna 1845.
V letech 1893 - 1894 bylo nádraží rozšířeno a v letech 1938 - 1945 se uskutečnila podle projektu A. Parkmanna náročná přestavba. Významné zásahy se rovněž odehrály v souvislosti s výstavbou metra. V 90. letech 20. století pak byla provedena rekonstrukce exteriéru, přičemž se projevila snaha přiblížit se maximálně původnímu vzhledu.
Odjezdová budova je třípatrová, má dvě věže v Hybernské ulici. Příjezdová hala v Havlíčkově ulici má skleněný strop a průčelí. Obě budovy jsou spojeny sloupovou chodbou. Dominantní prvek fasády odjezdové haly tvoří dva risality s věžními hodinami, pásová bosáž v přízemí a půlkruhová okna. V interiéru odjezdové haly se uplatňují sdružené sloupy a pilíře, restauraci dominují arkády. Pozornost si zaslouží tzv. císařský salónek.